V naší zemi zažíváme volby prakticky každé dva roky. Jedná se o senátní, které probíhají v každé obci jednou za šest let a kde se rozhoduje o složení senátu, parlamentní, kdy volíme složení vlády, komunální, kde si vybíráme své obecní zastupitele a prezidentské.
Obvykle probíhají prakticky stejně – necelý týden před nimi nám do schránky přijdou hlasovací lístky (pokud je nějakou náhodou nedostaneme, případně je ztratíme, můžeme si ve volební místnosti vyžádat nové), ze kterých si vybereme stranu a případně kandidáta či kandidáty. Vybraný lístek pak ve volební den hodíme do zapečetěné urny na příslušném místě. Všechny hlasy jsou po skončení voleb sečteny a ten, kdo jich získal nejvíc, vyhrává.
Mnoho lidí však k volbám nechodí. Důvod je nejčastěji ten, že jim to připadá zbytečné. Jejich hlas přece nemůže nic změnit, ne když hlasuje tolik lidí. Menší skupina se bojí také toho, že budou posléze popotahováni za to, jak volili. Toho se však nemusí bát, neboť volby jsou naprosto anonymní.
Dobrá, ale skutečně je zbytečné k volebním urnám chodit? Je totiž skutečně pravdou, že jeden hlas toho příliš nedokáže, a asi těžko výsledek nějakým způsobem zvrátí. To platí zvláště u parlamentních a prezidentských voleb, kde se sčítají hlasy z celé republiky.
Co však mnoho lidí při tomto přístupu přehlíží je fakt, že nejsou sami, kdo se takto rozhodl. Obvykle bývá volební účast 60 – 80 %, v závislosti na důležitosti voleb i aktuálním politickém klimatu. Zbylých až 40 % z nějakého důvodu možnost lovit odmítne. A všichni musíme přiznat, že 40 % by už výsledky dost ovlivnit mohlo.
Jistě, jsou lidé, kteří k nim nejdou například ze zdravotních důvodů, avšak většina z těch, kteří se rozhodnou nejít, žádné potíže nemá. Jen zkrátka svou účast považují za zbytečnou.
To je však velice hloupé, když vezmeme v úvahu, že se jedná o prakticky jedinou příležitost, jak můžeme skutečně ovlivnit chod naší země. A byla by škoda jej nevyužít.