Kamkoliv se v životě vrtneme, všude můžeme narazit na nějaké výtvory lidských rukou. A dnes už vlastně spíše nějakých strojů nebo nástrojů, než holých lidských rukou. Je to logické, že tu tolik podobných věcí máme, protože bychom si jejich absencí jedině zkomplikovali život, což nechceme, a tyto byly často vytvořeny s pomocí nejrůznější techniky jednak proto, že by se to holýma rukama snad ani nedalo zvládnout, a jednak proto, že je využívání všeho toho, co při výrobě pomáhá, i zárukou větší rychlosti a efektivity výroby. A i na tom stále více záleží.
Je tedy pochopitelné, že třeba v kovovýrobě těžko narazíme na kováře pracující holýma rukama, na litce nebo někoho, kdo by tu jinak vykonával ryze manuální práci, a podobní lidé se stali spíše autory vzácnějších kusových výrobků a atrakcemi, než skutečnými výrobci zásobujícími náš trh. A podobně stěží najdeme dejme tomu někoho, kdo by pracoval s dřevem pouze s pomocí ruční pilky a rašple, ne-li dokonce jako za pradávných časů pazourku nebo naostřené kosti.
Dnes už se prostě musí vyrábět rychle a dokonale, kvalitně. A to znamená, že je třeba využívat i různé stroje, které jsou třeba v kovovýrobě významnými pomocníky. A tak v podobných továrnách nebo jiných provozovnách najdeme třeba frézy, lisy, pilové kotouče na kov, svářecí soupravy a kdo ví, jak se to všechno vlastně jmenuje. Je to prostě potřeba, a kdo z průmyslníků nebo řemeslníků by toto neměl, pokud to potřebuje, byl by odsouzen ke krachu. Protože někomu, kdo je podobně vybavený, se nedá holýma rukama konkurovat.
A proto byste měli uvažovat o pořízení si něčeho takového i vy, pokud byste se podobné práci chtěli věnovat. Taková zařízení totiž nejsou (jenom) pro parádu. Ta mají skutečný smysl a význam. Protože v kovo- i dřevovýrobě musíme leckdy něco uříznout. A to by třeba bez pilových kotoučů šlo jen stěží.