To, že se na veřejnosti nechodí bosky, aspoň tedy u nás v relativně vyspělé části světa, není nic nového. To se všeobecně ví a také se na to dbá. Každý, kdo chce působit aspoň trochu normálním dojmem, má prostě na veřejných prostranstvích a obvykle i doma nějakou tu obuv na nohou. Aby se nevymykal a aby mu bylo konec konců i příjemně. Protože všichni víme, že chůze v botách je pohodlnější než chůze naboso. I když…
I když by tomu tak vlastně spíš mělo být. Protože tvrdit, že se ve všech botách chodí lépe než naboso, si přece jenom netroufám. Každý by mi mohl předhodit, že je lepší chodit naboso než mít třeba obuv, která není pohodlná, která tlačí, do které zatéká a podobně.
Zkrátka a dobře nám mají boty sloužit k tomu, abychom v nich měli nohy jako v bavlnce. A ti, kdo se nezdržují neustále jenom v jednom naprosto monotónním prostředí, ve kterém jim stačí klidně i jen jedny stále tytéž boty, nám určitě potvrdí, že je k dosahování takového pohodlí potřeba mít boty docela rozmanité. Protože to, co si můžeme obout do jednoho prostředí, si jinam vzít nemůžeme. Nebo bychom aspoň neměli.
Kdo jde na ples, potřebuje pochopitelně jinou obuv než ten, kdo se chystá pracovat na poli, v něčem jiném se chodí do divadla a v něčem jiném do lesa, něco jiného si obujeme k vodě a něco jiného na vysokohorskou túru…
Zkrátka a dobře si různé terény žádají různé obutí. A kdo tuto záležitost podcení, může mít i dost nepříjemností, jež mu boty způsobí. Protože kdo má třeba v přírodě trekové boty, ten se tu pohybuje spokojeně a radostně, na rozdíl od toho, kdo sem vyrazí v něčem, jakkoliv nepraktickém. Protože i příroda si žádá své, jakkoliv nás nebude nikdy kvůli botám pomlouvat nebo se nám posmívat. V trekových botách jsou totiž nohy jako v bavlnce, v nich jsou v suchu, pohodlí a bezpečí. A po tom touží snad každý, kdo někdy vyráží ven. A komu by se bez trekových bot věru těžko chodilo.