Politické názory jsou někdy opravdu hodně složité a náročné. Já sama si vzpomínám, když politika byla taková ještě na začátku úplně normální. Já vím, že si říkáte, že politika je tady třeba více než dvě stě let a nebo možná od prvopočátku světa. Tohle je samozřejmě pravda, ale já si je pamatuji politiku asi od svých dvanácti a nebo od třinácti let. Jako třináctiletá holka už jsem tak trošku chápala, co to asi politika je, jenomže jsem o to vůbec nezajímala.
Věděla jsem, že máme prezidenta a tak podobně, tak je premiéra a tak dále. Věděla jsem, že jsou různé politické strany a nebo také politici a političky. Abych se přiznala, tak asi když jsem byla ještě patnáctiletá holka, tak jsem si řekla, že bych byla asi politička. A to kvůli tomu, že jsem se dozvěděla, že je babička s dědečkem mi říkali a také to dokonce řekla, moje máma, že politici a političky mají opravdu hodně peněz, a to bylo něco pro mě. Takže kdybych byla politička, tak budu bohatá. Je to úplně super, jenomže později, to mi asi jsem byla osmnáctiletá holka, když už jsem byla dospělá, tak jsem se dozvěděla, že politika není jenom tak, že prý je to docela hodně náročné a že se v politice opravdu každý jenom hádá.
Stojí mi to za to? Řekla jsem si, že raději ne. Raději se nebudu hnát do politiky, protože jsem se potom dozvěděla jako dvacetiletá, že mnoho lidí právě na politiku nadává a na politiky také. Pak jim také docela vyhrožují. Slyšela jsem a také jsem četla v novinách, že už dvěma politikům někdo vyhrožoval a ne tak slabě, ale bylo to docela drsné, takže bych nechtěla, aby mi někdo potom vyhrožoval a nebo posílal nějaké anonymní dopisy, že mě chce zničit a podobně. Raději ne. Já se raději do politiky už míchat nebudu a nikdy bych si nedovolila nikomu vyhrožovat, nebo někoho zastrašovat, protože mi to přijde srabácké a ubohé.