Co skrývá ten tajuplný název „teplota chromatičnosti“? Slýcháme jej stále častěji mezi prodejci osvětlovací techniky, neboť se stal jedním z podstatných parametrů volby světelných zdrojů v naší domácnosti a na pracovištích.

Začněme trochu zeširoka. Každý zdroj světelného záření je definován teplotou chromatičnosti neboli teplotou barvy, kterou světlo vyzařuje do okolního prostoru. Tato hodnota je fyzikální veličinou, udává se v Kelvinech a obecně platí, že čím vyšší hodnota, tím (paradoxně) chladnější tón barvy zaznamenáme. Jako příklad můžeme uvést svit zapálené voskové svíčky nebo žárovky s wolframovým vláknem, jejichž teplota chromatičnosti je velmi teplá, zhruba 2000 – 3500 K. Sluneční denní světlo kolem poledne měříme zhruba v hodnotách 6000 K a při zamračené obloze je denní světlo mnohem chladnější, přibližně 10000 K.

Orientujte se podle svého pocitu

Jakou barvu světla zvolit pro jednotlivá místa a životní podmínky je nejlépe ponechat na svém vlastním pocitu a uvážení. Podle své vlastní intuice sami snadno odvodíte, které barevné podání je vhodnější pro odpočinek a které naopak pro povzbuzení aktivity. Jestliže se posadíte do čajovny, vinárny nebo kavárny, sličná servírka před vás postaví konvici a šálky s nápojem, a pokud máte štěstí na podnik dobrých mravů, zapálí vám na stole svíčku. Rozhodně však od servírky neočekávejte, že nad vámi rozsvítí zářivku, aby se relaxační atmosféra proměnila na pracoviště, kde budete diktovat a psát obchodní dopisy.

Stejně tak nelze počítat s tím, že ráno po příchodu do kanceláře budete zapalovat vonné tyčinky, solnou lampu a budete se chystat k poklidné meditaci, uvolnění a snění. Tam si rozsvítíte kompaktní zářivku nebo LED žárovku E27, aby vám na pracovní stůl posvítila v chladném tónu bílého světla o teplotě chromatičnosti 6500 K.